Snoezelen terapie v Ostravě podruhé

Po předchozí první dobré zkušenosti s intenzivními multismyslovým snoezelen terapiemi ve Verheul centre z května tohoto roku jsme se do Ostravy vydali podruhé, abychom tam strávili celý srpen. Někdo jezdí o prázdninách k moři, na hory nebo aspoň na Lipno, my holt na drsný sever.

I z důvodu prázdnin jsme v rámci měsíce zvolili pro druhé dítě kombinaci pobytu u babičky a poté s námi v Ostravě, takže to aspoň nebyla tentokrát taková depka z odloučení. Přece jen 4 týdny jsou 4 týdny a řešení situace okolo sourozence je u absolvování intenzivních terapiíimo domov vlastně ta nejtěžší část. Volná pozdní odpoledne a víkendy jsme tak teď využili pro trochu toho konzumního turismu a navštívili skoro všechny ty dinoparky, zoo, stezky v korunách stromů, muzea, dolní oblasti, Landeky podobně.

David měl naplánovány opět čtyři týdny terapií, přičemž každý pracovní den na nich strávil 4 hodiny, vždy dvě hodiny ráno a dvě po obědě a krátkém poledním spánku. Dokonce jsem měla pocit, že některé terapeutky při prvním setkání poznal, protože měl viditelně radost. Ne vždy bylo vše zalité sluncem a dost toho v průběhu i proplakal, ale do terapií jsem záměrně nevstupovala, abych nenarušila jejich chod (jak pro Davida, tak ostatní děti). Měla jsem a mám absolutní důvěru v konkrétní terapeuty, a i když často některé činnosti při terapiích můžou vypadat trochu podivně a laik si může myslet, že podobné "hraní" zvládne přece i doma, já vím, že tomu tak není. Nebo aspoň ne v našem případě, abych se nestavěla do role nějakého odborníka. Nejsem psycholog, speciální pedagog, ergoterapeut, logoped ani nic jiného, jsem jen rodič svého dítěte. Doma samozřejmě mnoho prvků ze snoezelen terapií můžeme zapojovat a i se o to postupně snažíme, ale v takové míře a intenzitě jako profesionálové v ISNA-MSE toho jednoduše schopni nejsme. 

Opět jsem do toho všeho šla s otevřenou hlavou a počítala jsem s tím, že ne vše půjde jako po másle a může se stát, že David třeba onemocní a budeme muset odjet domů dřív. To se ale ani tentokrát naštěstí nestalo. Stejně tak si raději nekladu nějaké přehnané cíle, i když to možná může někdy vypadat jinak, protože David většinou patří na terapiích mezi ty nejmladší děti. Jiné rodiny začnou s návštěvami podobných zařízení a specialistů z různých důvodů často až v pozdějším věku. Nechtěli jsme po něm nic konkrétního - aby začal chodit, mluvit, hrát na klavír a počítat trojčlenku... Popisovat jednotlivé pokroky v jeho vývoji proto asi teď nebudu (ale někdy se možná k "rozboru" závěrečné zprávy třeba dostanu). Po emoční stránce mu ale senzorické terapie viditelné prospívají, a proto bychom v nich, pokud logistická stránka věci dovolí, chtěli do budoucna dlouhodobě pokračovat. Pokud existuje něco, čím můžeme Davidovi přiblížit normální život a podpořit jeho vývoj, tak tomu prostě obětujeme všechno.

Naštěstí ale máme vás, takže aspoň starosti s financováním prozatím odpadají, a to je samozřejmě skvělé a mnohem, mnohem větší podpora, než v kterou jsme doufali na začátku. Konkrétně tento druhý cyklus terapií nám pomohla uhradit veřejná sbírka, kterou měl David na začátku roku vypsanou za tímto účelem na portále Patron dětí, a na které se podílela celá řada z našich blízkých. Ubytování jsme pak mohli uhradit z Davidova transparentního účtu. Za tyto možnosti, které vůbec nejsou samozřejmé, opět moc děkujeme!