25/2/2020// Háčkované chobotničky pro mě vždycky byly symbolem předčasně narozených dětí. Tolikrát jsem viděla různé výzvy, v rámci kterých dobrovolnice a dobrovolníci vyráběly tyto hračky, jejichž chapadýlka pomáhají minidětem v inkubátorech cítit se trošku víc jako u maminky a moc jsem si těch lidí vážila. Ale protože se ani jedno z našich dětí nenarodilo před termínem a byli v tu chvíli "tabulkoví", nenapadlo by mě, že i my budeme mít tuhle chobotnici doma.
A máme. David ji dostal na novorozenecké JIP, když tam byl sám. Když jsme se na něj jednou byli podívat zvenku přes okno i s jeho ségrou a ona viděla brášku za sklem, jak ho krmí cizí paní, a že ještě nejde s námi domů, plakala a volala na celý park, že chce Davídka mít u sebe . Byl to asi důležitý moment pro nás všechny, ale rvalo mi to srdce. Plakala tak moc, že sestřička otevřela ventilačku a tou škvírou jí podala onu chobotničku s tím, že ji má od brášky.
Je to skoro 10 měsíců a tříleté dítě si to pamatuje doteď a čas od času o tom mluví.